Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/90 ze dne 26. ledna 2016, kterým se mění nařízení (EU) č. 102/2012, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících mimo jiné z Ukrajiny, na základě částečného prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009

Tento náhled textu slouží k rychlé orientaci. Formátovaný text a další informace k předpisu nařízení 90/2016/EU najdete na stránkách systému Eurlex, který je provozovaný Evropskou unií.
   
            
               CS
            
               Úřední věstník Evropské unie
            
               L 19/22
            
   
   PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2016/90
   ze dne 26. ledna 2016,
   kterým se mění nařízení (EU) č. 102/2012, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících mimo jiné z Ukrajiny, na základě částečného prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009
   EVROPSKÁ KOMISE,
   s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (1) (dále jen „základní nařízení“), a zejména na čl. 11 odst. 3 uvedeného nařízení,
   vzhledem k těmto důvodům:
   1.   POSTUP
   
   1.1.   Platná opatření
   
   
               (1)
            
               Platná antidumpingová opatření na dovoz některých ocelových lan a kabelů pocházejících z Ukrajiny byla původně uložena nařízením Rady (ES) č. 1796/1999 (2) (dále jen „původní nařízení“) a naposledy rozšířena prováděcím nařízením Rady (EU) č. 102/2012 (3) (dále jen „platná opatření“).
            
   
               (2)
            
               Platná opatření mají formu valorického cla ve výši 51,8 %.
            
   1.2.   Žádost o přezkum
   
   
               (3)
            
               Evropská komise (dále jen „Komise“) obdržela žádost o částečný prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení. Žádost podala společnost PJSC „PA“„Stalkanat-Silur“ (dále jen „žadatel“), vyvážející výrobce z Ukrajiny.
            
   
               (4)
            
               Žádost se omezovala na zkoumání dumpingu ve vztahu k žadateli.
            
   
               (5)
            
               Ve své žádosti poskytl žadatel důkazy prima facie o tom, že změny v jeho současné struktuře, spočívající mezi jiným ve sloučení dvou vyvážejících výrobců na Ukrajině, kteří nebyli ve spojení, (pouze jeden z nich byl v minulosti šetřen individuálně), jsou trvalé povahy.
            
   
               (6)
            
               Žadatel dále tvrdil, že na základě jeho vlastních domácích cen nebo na základě jeho početně zjištěné běžné hodnoty (výrobní náklady, prodejní, správní a režijní náklady a zisk), namísto dříve použité běžné hodnoty ve srovnatelné zemi, je dumpingové rozpětí žadatele mnohem nižší než současná úroveň opatření.
            
   
               (7)
            
               Žadatel proto tvrdil, že k vyrovnání účinků dříve stanoveného dumpingu působícího újmu již není nezbytné pokračovat v uplatňování opatření ve stávající výši.
            
   1.3.   Zahájení přezkumu
   
   
               (8)
            
               Poté, co informovala členské státy, Komise rozhodla, že existují dostatečné důkazy odůvodňující zahájení částečného prozatímního přezkumu, a zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie
                   (4) dne 18. listopadu 2014 zahájila v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení šetření omezené na zkoumání dumpingu v případě žadatele.
            
   1.4.   Dotčený výrobek a obdobný výrobek
   
   
               (9)
            
               Dotčeným výrobkem v současném přezkumu je stejný výrobek jako v původním šetření a posledním šetření, na jejichž základě byla uložena platná opatření, tj. ocelová lana a kabely, včetně uzavřených lan, s výjimkou lan a kabelů z nerezové oceli, s největším průřezem přesahujícím 3 mm, pocházející z Ukrajiny (dále jen „dotčený výrobek“ nebo „OLK“), v současnosti kódů KN ex 7312 10 81, ex 7312 10 83, ex 7312 10 85, ex 7312 10 89 a ex 7312 10 98.
            
   
               (10)
            
               Dotčený výrobek vyráběný a prodávaný na Ukrajině i ve třetích zemích a výrobek vyvážený do Unie mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a stejné konečné použití, a proto se ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení považují za obdobné.
            
   1.5.   Zúčastněné strany
   
   
               (11)
            
               Komise oficiálně vyrozuměla o zahájení prozatímního přezkumu žadatele, známé sdružení výrobního odvětví Unie a ukrajinské orgány. Zúčastněné strany dostaly možnost písemně se k věci vyjádřit a účastnit se slyšení.
            
   
               (12)
            
               Komise zaslala žadateli dotazník a obdržela odpověď ve stanovené lhůtě. Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, jež považovala za nezbytné pro stanovení dumpingu. Inspekce na místě se uskutečnila v provozovnách žadatele v Oděse na Ukrajině.
            
   1.6.   Období přezkumného šetření
   
   
               (13)
            
               Přezkumné šetření se týkalo období od 1. července 2013 do 30. září 2014.
            
   2.   VÝSLEDKY ŠETŘENÍ
   
   2.1.   Dumping
   
   2.1.1.   Běžná hodnota
   
   
               (14)
            
               Celkový objem prodeje na vývoz do Unie se během období přezkumného šetření omezil pouze na dvě prodejní transakce, jak je vysvětleno v 26. bodě odůvodnění, a tyto transakce nebyly považovány za reprezentativní. Jak je uvedeno v 26. bodě odůvodnění, vývozní cena byla tedy stanovena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení na základě prodeje na vývoz uskutečněného žadatelem do třetích zemí během období přezkumného šetření. Objem prodeje na trhy třetích zemí byl použit k posouzení reprezentativnosti domácího prodeje s cílem stanovit běžnou hodnotu pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení.
            
   
               (15)
            
               Za účelem stanovení běžné hodnoty se nejdříve zjišťovalo, zda celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku žadatelem nezávislým odběratelům byl reprezentativní ve srovnání s jeho celkovým objemem vývozu do Unie. V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení bylo zjištěno, že domácí prodej byl reprezentativní, neboť celkový objem domácího prodeje činil nejméně 5 % celkového objemu prodeje na vývoz do třetích zemí během období přezkumného šetření.
            
   
               (16)
            
               U každého typu výrobku prodávaného žadatelem na jeho domácím trhu, který byl uznán za přímo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do třetích zemí, bylo zjišťováno, zda je jeho prodej na domácím trhu dostatečně reprezentativní pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Prodej určitého typu výrobku na domácím trhu byl považován za dostatečně reprezentativní tehdy, když objem prodeje tohoto typu výrobku na domácím trhu nezávislým odběratelům průběhu období přezkumného šetření představoval nejméně 5 % z celkového objemu prodeje srovnatelného typu výrobku na vývoz do třetích zemí ve stejném období.
            
   
               (17)
            
               Rovněž bylo zkoumáno, zda lze domácí prodej každého typu výrobku považovat v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení za uskutečněný v běžném obchodním styku. Provedlo se to tak, že se stanovil podíl domácího prodeje nezávislým odběratelům, který byl ziskový u každého typu výrobku vyváženého do dotčených třetích zemí během období přezkumného šetření.
            
   
               (18)
            
               V případě typů výrobku, u nichž se více než 80 % objemu prodeje na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší, než jsou výrobní náklady, a vážený průměr prodejní ceny daného typu výrobku dosahoval nejméně výše jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota podle typu výrobku vypočítána jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje daného typu výrobku na domácím trhu, bez ohledu na to, zda byl tento prodej ziskový, či nikoli.
            
   
               (19)
            
               Pokud objem ziskového prodeje určitého typu výrobku nepřesahoval 80 % celkového prodeje nebo pokud vážená průměrná cena daného typu výrobku nedosahovala jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, která byla určena jako vážená průměrná cena pouze ziskového domácího prodeje daného typu výrobku uskutečněného během období přezkumného šetření.
            
   
               (20)
            
               Pokud u některého typu výrobku prodávaného žadatelem nebylo možno pro stanovení běžné hodnoty použít ceny na domácím trhu, byla běžná hodnota vypočtena v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení.
            
   
               (21)
            
               Při určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení byly částky prodejních, režijních a správních nákladů a zisku stanoveny podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení na základě skutečných údajů, které žadatel skutečně zaznamenal při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku.
            
   
               (22)
            
               Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že jeho domácí prodej státním podnikům by se neměl zohledňovat při stanovení běžné hodnoty. Žadatel namítal, že ceny účtované státním podnikům byly soustavně vyšší než ceny účtované jiným zákazníkům na domácím trhu na základě vyššího rizika nezaplacení nebo značně opožděné platby, což se projevilo také v interní cenové politice společnosti. Tvrdil, že vyšší ceny tedy nesouvisely s vlastnostmi dotčeného výrobku. Zadruhé žadatel tvrdil, že v případech, kdy byla vypočtena běžná hodnota v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení, se k zajištění srovnatelnosti s prodeji na vývoz výhradně stejnému typu odběratelů měly použít pouze prodejní, režijní a správní náklady vzniklé při prodeji na domácím trhu nezávislým distributorům.
            
   
               (23)
            
               Co se týče žádosti žadatele o vyloučení domácího prodeje státním podnikům ze stanovení běžné hodnoty, důkazy shromážděné během šetření potvrdily, že prodejní ceny pro státní podniky byly u každého typu výrobku v průměru vždy vyšší než ceny účtované jiným odběratelům na domácím trhu. Tento trvalý cenový rozdíl byl výsledkem působení několika zvláštních faktorů, které měly vliv pouze na tento typ odběratelů na domácím trhu: i) žadatel rozlišoval prodeje státním podnikům jakožto transakce s velkým rizikem nezaplacení nebo značně opožděné platby; ii) tato cenová politika se účinně využívá poskytováním mnohem delších úvěrových lhůt státním podnikům (včetně možnosti dále odkládat platbu tak, jak je uvedeno ve smlouvě); iii) údaje o opožděných platbách v minulosti; iv) to, že podle ukrajinských právních předpisů státní podniky nemusí v případě úpadku uspokojit nároky věřitelů; v) prodej státním podnikům se uskutečňuje prostřednictvím složitého nabídkového řízení, v němž se o ustanoveních smlouvy nevyjednává, ale používá se vzorová standardní smlouva a vi) státní podniky mají zákonem zakázáno vyplácet zálohy na nákup zboží. Na základě těchto zvláštních okolností byla žádost žadatele přijata.
            
   
               (24)
            
               Pokud jde o žádost používat pro výpočet běžné hodnoty pouze prodejní, režijní a správní náklady vzniklé při prodeji na domácím trhu nezávislým distributorům, v čl. 2 odst. 6 základního nařízení je stanoveno, že částky pro prodejní, správní a režijní náklady se stanoví na základě skutečných údajů, které žadatel skutečně zaznamená při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku. Podle tohoto článku byly použity údaje žadatele související s veškerým prodejem (bez prodeje státním podnikům) na domácím trhu. Jelikož prodejní ceny koncovým uživatelům na domácím trhu byly upraveny v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. d) bodem i) základního nařízení (jak je vysvětleno v 30. a 31. bodě odůvodnění níže), dostaly se na srovnatelnou úroveň domácího prodeje nezávislým distributorům. Tato žádost byla proto zamítnuta.
            
   
               (25)
            
               Žadatel také tvrdil, že při výpočtu běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení by se mělo použít přiměřené ziskové rozpětí ve výši 5 %. Byl učiněn odkaz na předchozí šetření týkající se ocelových lan a kabelů, v němž bylo toto ziskové rozpětí považováno za přiměřené. Žadatel dále tvrdil, že jinak by úroveň zisku neměla přesáhnout úroveň zisku dosaženého při prodeji nezávislým distributorům, neboť tato úroveň prodeje je srovnatelná s úrovní prodeje na vývoz. Podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení se však částky pro prodejní, správní a režijní náklady stanoví na základě skutečných údajů, které žadatel skutečně zaznamená při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku. Jelikož tyto údaje byly k dispozici, byly proto v souladu s tímto článkem použity. Tato žádost byla proto zamítnuta.
            
   2.1.2.   Vývozní cena
   
   
               (26)
            
               Během období přezkumného šetření se uskutečnily pouze dvě prodejní transakce do Unie. Nebyly považovány za reprezentativní kvůli jejich omezenému objemu a kvůli tomu, že při nich vystupoval pouze jeden odběratel a prodaný výrobek měl zvláštní specifikace. Proto byla vývozní cena stanovena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení, který umožňuje stanovení vývozní ceny na jakémkoli přiměřeném základě. V tomto případě byl jako základ pro výpočet vývozní ceny použit prodej obdobného výrobku ze strany žadatele do třetích zemí během období přezkumného šetření. Prodej do třetích zemí se vyznačoval velkým objemem velkému množství zákazníků a šetření neodhalilo žádné zkreslení cen ani jiné faktory na trzích třetích zemí, jež by svědčily o tom, že prodej realizovaný žadatelem na těchto trzích se nedal využít pro účely stanovení vývozní ceny.
            
   2.1.3.   Srovnání
   
   
               (27)
            
               Průměrná běžná hodnota a průměrná vývozní cena byly porovnány na základě ceny ze závodu. V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly v nákladech na dopravu a úvěry.
            
   
               (28)
            
               Žadatel také požadoval úpravu běžné hodnoty o rozdíl v obchodní úrovni a poukazoval na skutečnost, že jeho prodej na domácím trhu maloobchodníkům a koncovým uživatelům prostřednictvím regionálních obchodních středisek není srovnatelný s prodejem nezávislým distributorům. Žadatel dále tvrdil, že všechen prodej na vývoz byl určen nezávislým distributorům, a byl proto srovnatelný pouze s domácím prodejem nezávislým distributorům. Tvrdilo se, že základem pro výpočet úpravy v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. d) bodem i) základního nařízení měl být vážený průměrný cenový rozdíl při prodeji se dvěma obchodními úrovněmi na domácím trhu.
            
   
               (29)
            
               Po poskytnutí konečných informací žadatel setrval na svém požadavku úpravy o rozdíl v úrovni obchodu. Kromě toho tvrdil, že určení obchodní úrovně se má dělat čtvrtletně, aby se vyloučil vliv devalvace ukrajinské měny vůči cizím měnám, která se během období přezkumného šetření projevila na cenách surovin a na vysoké inflaci.
            
   
               (30)
            
               Šetřením bylo zjištěno, že prodej maloobchodníkům (prostřednictvím regionálních obchodních středisek) probíhal ve skutečnosti na jiné obchodní úrovni než prodej na vývoz a že tento rozdíl se projevil na prodejních cenách. Domácí prodejní ceny pro koncové uživatele prostřednictvím regionálních obchodních středisek byly vždy vyšší a množství bylo vždy nižší než v případě prodeje nezávislým distributorům. Koncoví uživatelé kromě toho těžili z dalších služeb nabízených regionálními obchodními středisky. Proto byla povolena úprava zohledňující rozdíly v úrovni obchodu ve smyslu čl. 2 odst. 10 písm. d) bodu i) základního nařízení.
            
   
               (31)
            
               Při výpočtu požadované úpravy vyšel žadatel z celkového rozdílu průměrných cen mezi těmito dvěma úrovněmi obchodu váženého na základě množství prodaného nezávislým distributorům. Objemy prodané nezávislým distributorům by však neměly mít vliv na úroveň úpravy. Proto Komise vypočítala výši úpravy na základě váženého rozdílu v průměrných cenách za tunu a podle typu výrobku použitého na objem prodeje pouze koncovým uživatelům.
            
   
               (32)
            
               Úprava nebyla, jak navrhoval žadatel, vypočtena čtvrtletně, neboť bylo zjištěno, že by to nezneutralizovalo dopad zkreslení uvedených v 29. bodě odůvodnění.
            
   2.1.4.   Dumpingové rozpětí
   
   
               (33)
            
               V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení byla srovnána vážená průměrná běžná hodnota podle typu výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu obdobného výrobku do třetích zemí. Toto srovnání ukázalo existenci dumpingu.
            
   
               (34)
            
               Bylo zjištěno, že dumpingové rozpětí žadatele, vyjádřené jako procentní podíl čisté ceny s dodáním na hranice Unie, činí 10,5 %.
            
   2.2.   Trvalá povaha změněných okolností
   
   
               (35)
            
               V souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení Komise zkoumala, zda lze změnu okolností, pokud jde o dumping, považovat za trvalou.
            
   
               (36)
            
               Antidumpingové clo platné v současnosti bylo stanoveno během původního šetření. Během období šetření v rámci původního šetření byla Ukrajina považována za tranzitivní ekonomiku a běžná hodnota byla tudíž stanovena na základě čl. 2 odst. 7 základního nařízení. V důsledku toho byla běžná hodnota určena na základě cen placených na trhu srovnatelné země s tržním hospodářstvím, tj. v Polsku.
            
   
               (37)
            
               V roce 2005 byl Ukrajině přiznán status tržního hospodářství, a tudíž se již na ni neuplatňuje čl. 2 odst. 7 základního nařízení. Dumpingové rozpětí žadatele v průběhu období přezkumného šetření tedy vycházelo z jeho vlastních ověřených údajů.
            
   
               (38)
            
               Důkazy získané a ověřené během šetření potvrdily změny v současné struktuře společnosti spočívající ve sloučení dvou vyvážejících výrobců, kteří nebyli ve spojení, a třetího subjektu pověřeného prodejem a obchodní politikou. Fúze proběhla v roce 2010. Má se za to, že tato změna má dlouhodobou povahu, neboť úkoly, které v minulosti plnily samostatné subjekty, byly fakticky převedeny na žadatele. Nebyly zjištěny žádné indicie poukazující na možné budoucí změny.
            
   
               (39)
            
               S ohledem na výše uvedené skutečnosti se má tedy za to, že okolnosti, kvůli nimž byl tento přezkum zahájen, se pravděpodobně v dohledné době nezmění způsobem, který by měl vliv na zjištění současného přezkumu. Proto byl učiněn závěr, že se tyto změny považují za trvalé a že zachování opatření v jejich současné výši již nemá opodstatnění.
            
   
               (40)
            
               Po poskytnutí konečných informací styčný výbor Evropského svazu výrobního odvětví drátěných lan (EWRIS) uvedl, pokračující vojenské operace v regionu Ukrajiny, kde jeden ze dvou výrobních závodů žalobkyně nachází, neumožňuje závěr, že změna uvedené v (38). bodě odůvodnění jsou trvalé povahy. V tomto ohledu je nejprve třeba poznamenat, závěr ohledně trvalé povahy těchto změněných okolností ohledně dumpingu vycházela ze dvou prvků uvedených v 37. a 38. bodě odůvodnění, z nichž EWRIS zpochybňuje pouze jeden. Zadruhé šetřením bylo zjištěno, že výrobní závod žadatele v Doněcké oblasti nebyl v provozu od léta roku 2014, čímž se omezila výrobní kapacita žadatele. Takové rozhodnutí žadatele odůvodněné obavami o bezpečnost neodporuje závěru, že spojení dříve dvou výrobců ocelových drátěných lan bylo účinné od roku 2010 a představuje strukturální změnu činností obou společností, která je trvalé povahy. Tento argument byl tedy odmítnut.
            
   3.   ANTIDUMPINGOVÁ OPATŘENÍ
   
   
               (41)
            
               S ohledem na výsledky tohoto přezkumného šetření se považuje za vhodné změnit antidumpingové clo platné pro dovoz dotčeného výrobku z Ukrajiny zavedením cla platného pro společnost PJSC „PA“„Stalkanat-Silur“ na úrovni 10,5 %.
            
   
               (42)
            
               Tento závěr nemá vliv na celostátní platná opatření.
            
   4.   POSKYTNUTÍ INFORMACÍ
   
   
               (43)
            
               Zúčastněným stranám byly sděleny podstatné skutečnosti a úvahy, které vedly k výše uvedeným závěrům, a byla jim poskytnuta příležitost k podání připomínek. Jejich připomínky byly v odůvodněných případech vzaty v úvahu. Vzhledem k tomu, že tyto připomínky vedly k podstatným změnám v závěrech Komise týkajících se dumpingového rozpětí, zúčastněné strany byly informovány podruhé dne 8. prosince 2015. Jejich připomínky po druhém poskytnutí informací byly v odůvodněných případech vzaty v úvahu.
            
   
               (44)
            
               Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 1225/2009,
            
   PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
   Článek 1
   Ustanovení čl. 1 odst. 3 prováděcího nařízení (EU) č. 102/2012 se nahrazuje tímto:
   
      „3.   Sazba konečného antidumpingového cla, které se použije na čistou cenu CIF s dodáním na hranice Unie před proclením, se stanoví pro výrobek popsaný v odstavci 1 a pocházející z Ukrajiny:
      
                  Společnost
               
                  Antidumpingové clo (v %)
               
                  Doplňkový kód TARIC
               
                  PJSC ‚PA‘‚Stalkanat-Silur‘
               
                  10,5
               
                  C052
               
                  Všechny ostatní společnosti
               
                  51,8
               
                  C999
               
      Uplatnění individuálních celních sazeb stanovených pro společnost uvedenou v tabulce výše je podmíněno předložením platné obchodní faktury celním orgánům členských států, která musí obsahovat prohlášení opatřené datem a podepsané zástupcem subjektu, jenž takovou fakturu vystavil, s uvedením jeho jména a funkce, v tomto znění: ‚Já, níže podepsaný/á, potvrzuji, že (objem) výrobků z ocelových lan a kabelů prodaných na vývoz do Evropské unie, pro které byla vystavena tato faktura, vyrobila společnost (název a adresa společnosti) (doplňkový kód TARIC) na Ukrajině. Prohlašuji, že údaje uvedené v této faktuře jsou úplné a správné.‘ Není-li taková faktura předložena, použije se celní sazba platná pro všechny ostatní společnosti.“
   
   Článek 2
   Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
   
      Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
      V Bruselu dne 26. ledna 2016.
      
         
            Za Komisi
         
         
            předseda
         
         Jean-Claude JUNCKER
      
   
   
   
      (1)  Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 51.
   
      (2)  Nařízení Rady (ES) č. 1796/1999 ze dne 12. srpna 1999 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících z Čínské lidové republiky, Maďarska, Indie, Mexika, Polska, Jihoafrické republiky a Ukrajiny a o konečném výběru prozatímního cla uloženého z tohoto dovozu a o zastavení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu z Korejské republiky (Úř. věst. L 217, 17.8.1999, s. 1).
   
      (3)  Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 102/2012 ze dne 27. ledna 2012, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících z Čínské lidové republiky a Ukrajiny, rozšířené na dovoz ocelových lan a kabelů zasílaných z Maroka, Moldavska a Korejské republiky, bez ohledu na to, zda je u něho deklarován původ z těchto zemí, na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 a kterým se zastavuje řízení o přezkumu před pozbytím platnosti týkající se dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících z Jižní Afriky podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009 (Úř. věst. L 36, 9.2.2012, s. 1).
   
      (4)  Oznámení o zahájení částečného prozatímního přezkumu antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících z Ukrajiny (Úř. věst. C 410, 18.11.2014, s. 15).


Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.