Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1401 ze dne 23. května 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků, pokud jde o regulační technické normy pro metodiky a zásady týkající se ocenění závazků vzniklých z derivátů (Text s významem pro EHP)

Tento náhled textu slouží k rychlé orientaci. Formátovaný text a další informace k předpisu nařízení 1401/2016/EU najdete na stránkách systému Eurlex, který je provozovaný Evropskou unií.
   
            
               CS
            
               Úřední věstník Evropské unie
            
               L 228/7
            
   
   NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2016/1401
   ze dne 23. května 2016,
   kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků, pokud jde o regulační technické normy pro metodiky a zásady týkající se ocenění závazků vzniklých z derivátů
   (Text s významem pro EHP)
   EVROPSKÁ KOMISE,
   s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (1), a zejména na článek 5 této směrnice,
   vzhledem k těmto důvodům:
   
               (1)
            
               Směrnice 2014/59/EU svěřuje orgánům příslušným k řešení krize pravomoc k odpisu a konverzi závazků instituce v režimu řešení krize.
            
   
               (2)
            
               Derivátové smlouvy mohou u některých úvěrových institucí představovat významnou část struktury závazků. Nicméně ocenění těchto smluv je složitý proces, neboť jejich hodnota je navázána na hodnotu podkladových nástrojů, aktiv nebo subjektů, která se neustále vyvíjí a je známa teprve při splatnosti nebo závěrečném vypořádání.
            
   
               (3)
            
               Z minulých zkušeností vyplývá, že složitost oceňování derivátových závazků při selhání jedné z protistran může z oceňování učinit časově náročný proces a vést ke značným nákladům a sporům.
            
   
               (4)
            
               Navíc praxe ukazuje, že derivátové smlouvy mohou obsahovat různé metodiky pro určení částky splatné mezi protistranami při závěrečném vypořádání, přičemž některé z nich ponechávají stanovení částky při závěrečném vypořádání nebo data závěrečného vypořádání nebo obojího zcela na protistraně, u níž nedošlo k selhání.
            
   
               (5)
            
               Za účelem zabránění morálnímu riziku a zajištění účinnosti opatření k řešení krize by orgány příslušné k řešení krize měly přijmout a provádět vhodné metodiky oceňování závazků vzniklých z derivátových smluv ve lhůtě slučitelné s rychlým procesem řešení krize a na základě objektivních a, pokud možno, snadno dostupných informací. Je důležité, aby se v metodikách oceňování stanovila některá procesní ustanovení týkající se oznamování rozhodnutí orgánu příslušného pro řešení krize ohledně závěrečného vypořádání, jakož i způsobu, jak získávat náhradní obchody od protistran podléhajících závěrečnému vypořádání.
            
   
               (6)
            
               Derivátové smlouvy, které podléhají nettingové dohodě, vedou v případě předčasného ukončení smlouvy k jednorázové částce po závěrečném vypořádání. Článek 49 směrnice 2014/59/EU stanoví, že hodnota těchto smluv je stanovena v čisté výši v souladu s podmínkami uvedené dohody. Orgán příslušný k řešení krize nebo nezávislý odhadce by proto měli respektovat skupiny transakcí se započtením uvedené v nettingových dohodách, aniž by mohli vybrat některé smlouvy a jiné vyloučit.
            
   
               (7)
            
               Podle článku 49 směrnice 2014/59/EU určuje hodnotu derivátových smluv orgán příslušný k řešení krize nebo nezávislý odhadce v rámci oceňování podle článku 36 uvedené směrnice. Pokud jde o derivátové závazky, oceňování by mělo být zaměřeno na okamžité ex ante oceňování pro účely rekapitalizace z vnitřních zdrojů a současně by orgánu příslušnému k řešení krize mělo umožnit přiměřenou flexibilitu pro úpravy nárokovaných částek ex post.
            
   
               (8)
            
               Posouzení, zda provést rekapitalizaci derivátových závazků z vnitřních zdrojů, nebo tyto závazky vyloučit z působnosti nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle čl. 44 odst. 3 směrnice 2014/59/EU, by mělo být provedeno před rozhodnutím o závěrečném vypořádání jako součást oceňování podle článku 36 uvedené směrnice.
            
   
               (9)
            
               Oceňování derivátových závazků by mělo orgánům příslušným k řešení krize umožnit před přijetím rozhodnutí o závěrečném vypořádání posouzení potenciální výše částky, v níž by bylo možné v následném závěrečném vypořádání provést rekapitalizaci uvedených závazků z vnitřních zdrojů, jakož i potenciální snížení hodnoty, k němuž by mohlo v důsledku závěrečného vypořádání dojít.
            
   
               (10)
            
               Závěrečné vypořádání derivátových smluv může vést k dodatečným ztrátám, které nejsou zohledněny v oceňování založeném na předpokladu dalšího trvání účetní jednotky a které vyplývají například z reprodukčních nákladů vzniklých protistraně, které by zvýšily náklady při závěrečném vypořádání dlužné institucí v režimu řešení krize, nebo z nákladů vzniklých instituci v režimu řešení krize při obnově obchodů, pokud jde o expozice vůči riziku otevřeného trhu vyplývající ze závěrečného vypořádání. Pokud vzniklé nebo očekávané ztráty vyplývající ze závěrečného vypořádání derivátů převýší podíl odpovídajících závazků, které by byly skutečně k dispozici k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, může nadměrná ztráta zvýšit náklady rekapitalizace z vnitřních zdrojů pro ostatní věřitele instituce v režimu řešení krize. V těchto případech by výše ztrát, jíž by utrpěly závazky, které nevyplývají z derivátových smluv v případě rekapitalizace z vnitřních zdrojů, byla vyšší než bez závěrečného vypořádání a rekapitalizace derivátových smluv z vnitřních zdrojů, a orgán příslušný k řešení krize může tudíž zvážit vyloučení derivátových smluv z rekapitalizace z vnitřních zdrojů v souladu s čl. 44 odst. 3 písm. d) směrnice 2014/59/EU a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/860 (2) přijatého podle čl. 44 odst. 11 uvedené směrnice. Na výkon pravomocí k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ve vztahu k těmto závazkům by se měly vztahovat výjimky stanovené v čl. 44 odst. 2 směrnice 2014/59/EU a diskreční výjimky uvedené v čl. 44 odst. 3 uvedené směrnice, jak je uvedeno v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/860.
            
   
               (11)
            
               Vzhledem k potřebě jednotného výkladu čl. 49 odst. 3 a 4 směrnice 2014/59/EU by měly být stanoveny metodiky a zásady pro oceňování derivátů prováděného nezávislými odhadci a orgány příslušnými k řešení krize.
            
   
               (12)
            
               Metodika oceňování vycházející ze skutečných či hypotetických reprodukčních nákladů na závěrečné vypořádané závazky by vedla k podobným výsledkům jako převažující tržní praxe a byla by v souladu se zásadami, jimiž se řídí oceňování požadované podle článku 74 směrnice 2014/59/EU, jehož cílem je zjistit, zda by se akcionářům a věřitelům dostalo lepšího zacházení, pokud by instituce v režimu řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení (zásada, že se žádný věřitel nesmí dostat do méně výhodného postavení).
            
   
               (13)
            
               Při použití metodiky oceňování by orgán příslušný k řešení krize měl mít možnost využívat různé zdroje údajů, včetně zdrojů údajů poskytnutých institucí v režimu řešení krize, protistran nebo třetích stran. Je však vhodné stanovit zásady týkající se jednotlivých typů údajů, které musí být zohledněny při oceňování, aby se zajistilo objektivní stanovení hodnoty.
            
   
               (14)
            
               Protistrany derivátových smluv, u nichž orgány příslušné k řešení krize provedly závěrečné vypořádání, se mohou rozhodnout uzavřít jeden či více náhradních obchodů za účelem nahrazení své expozice po závěrečném vypořádání. Tyto náhradní obchody by měly představovat přednostní zdroj údajů pro oceňování za předpokladu, že jsou uzavřeny za přiměřených obchodních podmínek k datu závěrečného vypořádání či co nejdříve po něm. Orgány příslušné k řešení krize by proto při oznamování rozhodnutí o závěrečném vypořádání měly protistranám poskytnout možnost předložit důkazy o obchodně přiměřených náhradních obchodech ve lhůtě, která je v souladu s očekávaným referenčním okamžikem pro oceňování. Pokud protistrany předložily tyto důkazy ve stanovené lhůtě, odhadce by měl určit částku po závěrečném vypořádání na úrovni ceny uvedených náhradních obchodů. Pokud protistrany nepředložily důkazy o obchodně přiměřených náhradních obchodech ve stanovené lhůtě, orgány příslušné k řešení krize by měly mít možnost provést své ocenění na základě dostupných informací o trhu, jako jsou např. středové ceny a rozpětí nákup/prodej za účelem posouzení hypotetických reprodukčních nákladů, tj. ztráty či nákladů, které by vznikly v důsledku obnovení zajištění nebo související obchodní pozice na základě čisté rizikové expozice.
            
   
               (15)
            
               Derivátové produkty a trhy jsou velmi různorodé a není možné určit jeden tržní postup pro uzavírání náhradních obchodů. Proto musí být pojem „obchodně přiměřené náhradní obchody“ vymezen široce, aby odhadci umožnil provést požadované posouzení ve všech tržních souvislostech. Tento pojem by tedy měl být chápán jako náhradní obchod, který je uzavírán na základě čisté rizikové pozice za podmínek, které jsou v souladu s běžnou tržní praxí a při vynaložení přiměřeného úsilí za účelem dosažení co nejlepší protihodnoty za vynaložené prostředky. Odhadce by mimo jiné mohl zejména zvážit počet obchodníků oslovených protistranou, počet získaných pevných kotací a to, zda byla vybrána kotace nabízející nejlepší cenu. Orgán příslušný k řešení krize by rovněž měl mít možnost uvést v oznámení o závěrečném vypořádání kritéria, která použije ve svém posouzení.
            
   
               (16)
            
               Právní předpisy Unie přijaté v posledních letech v souladu s mezinárodními standardy usilovaly o zvýšení transparentnosti a snížení rizika na trzích s derivátovými smlouvami tím, že stanoví povinný clearing standardizovaných OTC derivátů prostřednictvím ústředních protistran, oceňování derivátů zúčtovaných prostřednictvím ústředních protistran a široké škály OTC derivátů a maržové požadavky na ně a povinné vykazování všech OTC derivátů v registrech obchodních údajů.
            
   
               (17)
            
               V případě, že se postup pro řešení krize vztahuje na člena clearingového systému ústřední protistrany a orgán příslušný k řešení krize provedl závěrečné vypořádání derivátových smluv před rekapitalizací z vnitřních zdrojů, byl uvedený člen clearingového systému s ohledem na ústřední protistranu ve vztahu ke skupině transakcí se započtením považován za člena clearingového systému, který selhal. Vnitřní postupy a mechanismy, jimiž se řídí selhání člena clearingového systému („postupy při selhání ústřední protistrany“), které ústřední protistrana zavedla v souvislosti s požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 (3), poskytují spolehlivý základ pro stanovení hodnoty derivátových závazků, který v rámci celé skupiny transakcí se započtením vyplývá ze závěrečného vypořádání, a to rovněž v souvislosti s rekapitalizací z vnitřních zdrojů v rámci postupu řešení krize.
            
   
               (18)
            
               Provádění postupů ústřední protistrany při selhání může po vzniku rozhodné události trvat několik dnů a déle. Při řešení konkrétní krize by příliš dlouhé čekání na dokončení postupů při selhání za účelem stanovení hodnoty derivátů mohlo narušit časový harmonogram řešení krize a cíle a mohlo by vést ke zbytečnému narušení finančních trhů. Je proto nezbytné, aby se orgán příslušný k řešení krize s ústřední protistranou a příslušným orgánem ústřední protistrany dohodl na lhůtě, v níž má být stanovena částka při předčasném ukončení, přičemž je třeba zohlednit jak omezení ústřední protistrany, tak orgánu příslušného k řešení krize.
            
   
               (19)
            
               Částka při předčasném ukončení, kterou stanovila ústřední protistrana v souladu se svými postupy řízení selhání v dohodnuté lhůtě, by měla být potvrzena odhadcem. Pokud ústřední protistrana nestanoví hodnotu při předčasném ukončení v dohodnuté lhůtě nebo pokud neuplatní své postupy při selhání, měl by orgán příslušný k řešení krize mít možnost vycházet při určení hodnoty při předčasném ukončení z vlastních odhadů. Orgán příslušný k řešení krize by měl mít rovněž možnost uplatnit předběžné určení na základě vlastních odhadů, pokud je to opodstatněno naléhavostí procesu řešení krize a za předpokladu, že po uplynutí lhůty aktualizuje své ocenění po dokončení postupu ústřední protistrany při selhání. Orgán příslušný k řešení krize by měl být po uplynutí lhůty schopen posoudit informace poskytnuté ústřední protistranou v konečném ocenění ex post, pokud jsou v daném okamžiku k dispozici, a v každém případě při oceňování rozdílu v zacházení podle článku 74 směrnice 2014/59/EU. Tímto nařízením by neměly být dotčeny postupy řízení selhání vykonávané ústředními protistranami v souladu s nařízením (EU) č. 648/2012.
            
   
               (20)
            
               Ustanovení v tomto nařízení by neměla mít vliv na vnitřní postupy ústřední protistrany týkající se převodu aktiv a pozic mezi členem celaringového systému, který selhal, a jeho klienty, přijaté v souladu s čl. 48 odst. 4 nařízení (EU) č. 648/2012 a měla by být v souladu s veškerými ostatními ustanoveními či podmínkami povolení, které by mohly ovlivnit závěrečné vypořádání příslušných derivátových smluv.
            
   
               (21)
            
               Okamžik ocenění derivátových smluv by měl odrážet zásadu oceňování, která zohledňuje skutečné nebo hypotetické reprodukční náklady vzniklé protistranám. Aby ocenění bylo co nejpřesnější, mělo by být provedeno k datu závěrečného vypořádání nebo pokud by to nebylo obchodně přiměřené, první den a hodinu, kdy je pro podkladové aktivum k dispozici tržní cena. V případech, kdy je částka předčasného ukončení určena ústřední protistranou nebo je stanovena na úrovni ceny náhradních obchodů, by měl referenční okamžik být okamžikem určení protistranou nebo okamžikem náhradních obchodů.
            
   
               (22)
            
               Pokud orgán příslušný k řešení krize z důvodu naléhavosti rozhodne provést prozatímní ocenění podle čl. 36 odst. 9 směrnice 2014/59/EU, orgán příslušný k řešení krize nebo odhadce by měli mít možnost jako součást prozatímního ocenění provést prozatímní určení hodnoty derivátových závazků před uvedeným referenčním okamžikem na základě odhadovaných hodnot a údajů, které jsou v tomto okamžiku dostupné. Pokud orgán příslušný k řešení krize přijme opatření k řešení krize na základě prozatímního ocenění v souladu s čl. 36 odst. 12 směrnice 2014/59/EU, musí se pozorovaný příslušný vývoj na trhu nebo důkaz o skutečných náhradních obchodech k tomuto referenčnímu okamžiku zohlednit buď v následném prozatímním ocenění nebo v konečném ocenění provedeném podle čl. 36 odst. 10 uvedené směrnice.
            
   
               (23)
            
               Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro bankovnictví.
            
   
               (24)
            
               Evropský orgán pro bankovnictví uskutečnil otevřené veřejné konzultace o návrhu regulačních technických norem, z něhož toto nařízení vychází, konzultoval Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v bankovnictví zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (4),
            
   PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
   Článek 1
   Definice
   Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:
   
               1)
            
               „skupinou transakcí se započtením“ se rozumí skupina smluv, na něž se vztahuje nettingová dohoda podle čl. 2 odst. 1 bodu 98 směrnice 2014/59/EU;
            
   
               2)
            
               „odhadcem“ se rozumí jmenovaný nezávislý odborník pověřený provedením ocenění v souladu s požadavky a kritérii stanovenými v části čtyři nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075 (5) nebo orgán příslušný k řešení krize, pokud je oceňování prováděno podle čl. 36 odst. 2 a 9 směrnice 2014/59/EU;
            
   
               3)
            
               „ústřední protistranou“ se rozumí ústřední protistrana ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 648/2012, pokud je buď
               
                           a)
                        
                           usazená v Unii a povolená v souladu s postupem stanoveným v článcích 14 až 21 nařízení (EU) č. 648/2012, nebo je
                        
               
                           b)
                        
                           usazená v třetí zemi a uznaná v souladu s postupem stanoveným v článku 25 nařízení (EU) č. 648/2012;
                        
            
   
               4)
            
               „členem clearingového systému“ se rozumí člen clearingového systému ve smyslu čl. 2 odst. 14 nařízení (EU) č. 648/2012;
            
   
               5)
            
               „datem závěrečného vypořádání“ se rozumí datum a čas závěrečného vypořádání uvedený ve sdělení orgánů příslušných k řešení krize o rozhodnutí o závěrečném vypořádání;
            
   
               6)
            
               „náhradním obchodem“ se rozumí transakce uzavřená v den závěrečného vypořádání derivátové smlouvy nebo po tomto dni za účelem obnovení na základě čisté rizikové expozice jakéhokoli zajištění nebo související obchodní pozice za rovnocenných ekonomických podmínek, které platily pro transakci, jež byla předmětem závěrečného vypořádání;
            
   
               7)
            
               „obchodně přiměřeným náhradním obchodem“ se rozumí náhradní obchod, který je uzavřen na základě čisté rizikové pozice za podmínek, které jsou v souladu s běžnou tržní praxí a při vynaložení přiměřeného úsilí za účelem dosažení co nejlepší protihodnoty za vynaložené prostředky.
            
   Článek 2
   Porovnání snížení hodnoty v případě závěrečného vypořádání a potenciálu rekapitalizace derivátových smluv z vnitřních zdrojů.
   1.   Pro účely čl. 49 odst. 4 písm. c) směrnice 2014/59/EU orgán příslušný k řešení krize porovná:
   
               a)
            
               výši ztrát, jež by utrpěly derivátové smlouvy v případě rekapitalizace z vnitřních zdrojů, která se získá vynásobením:
               
                           i)
                        
                           podílu závazků plynoucích z derivátových smluv v rámci všech závazků stejného pořadí, který je určen jako součást ocenění podle článku 36 směrnice 2014/59/EU a na který se nevztahuje vyloučení z rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle čl. 44 odst. 2 uvedené směrnice a
                        
               
                           ii)
                        
                           očekávaných celkových ztrát, jež by utrpěly veškeré závazky stejného pořadí jako deriváty, včetně derivátových závazků plynoucích ze závěrečného vypořádání;
                        
               se
            
   
               b)
            
               snížením hodnoty na základě posouzení výše nákladů, výdajů nebo jiného snížení hodnoty, k němuž podle očekávání dojde v důsledku závěrečného vypořádání derivátových smluv, a které se vypočítá jakou součet těchto prvků:
               
                           i)
                        
                           rizika zvýšeného nároku protistrany při závěrečném vypořádání vyplývajícího z nákladů na obnovení zajištění, které podle očekávání vzniknou protistraně, přičemž se zohlední rozpětí cen nákup/prodej, rozpětí středová cena/nákupní cena nebo rozpětí středová cena/prodejní cena v souladu s čl. 6 odst. 2 písm. b);
                        
               
                           ii)
                        
                           očekávaných nákladů, které vzniknou instituci v režimu řešení krize při uzavírání jakýchkoli srovnatelných derivátových obchodů považovaných za nezbytné pro obnovení zajištění pro jakoukoli otevřenou pozici nebo za účelem zachování přijatelného rizikového profilu v souladu se strategií řešení krize. Uzavření srovnatelného derivátového obchodu může být dosaženo zohledněním původních maržových požadavků a převažujících rozpětí nákup/prodej;
                        
               
                           iii)
                        
                           jakékoli snížení franšízové hodnoty vyplývajícího ze závěrečného vypořádání derivátových smluv, včetně jakéhokoli znehodnocení jiných či podkladových aktiv, která jsou spojena s derivátovým smlouvami, u nichž probíhá závěrečné vypořádání, a jakýkoli dopad na náklady na financování nebo výši příjmu;
                        
               
                           iv)
                        
                           jakákoli preventivní rezervy pro případné nepříznivé důsledky závěrečného vypořádání, jako jsou chyby a spory v souvislosti s transakcemi nebo výměnou zajištění.
                        
            
   2.   Porovnání podle odstavce 1 se provádí před vydáním rozhodnutí o závěrečném vypořádání jako součást ocenění za účelem přijetí rozhodnutí o opatřeních k řešení krize požadovaných podle článku 36 směrnice 2014/59/EU. Poté, co akt v přenesené pravomoci přijatý Komisí podle čl. 36 odst. 15 uvedené směrnice vstoupí v platnost, musí porovnání splňovat požadavky stanovené v aktu v přenesené pravomoci.
   Článek 3
   Oznámení rozhodnutí o závěrečném vypořádání
   1.   Před tím, než orgán příslušný k řešení krize vykoná pravomoci k odpisu a konverzi ve vztahu k závazkům vyplývajícím z derivátových smluv, oznámí rozhodnutí o závěrečném vypořádání smluv podle čl. 63 odst. 1 písm. k) směrnice 2014/59/EU protistranám uvedených smluv.
   2.   Rozhodnutí o závěrečném vypořádání nabývá účinku okamžitě, nebo k pozdějšímu datu a času závěrečného vypořádání, jak je uvedeno v oznámení.
   3.   V rozhodnutí uvedeném v odstavci 1 orgán příslušný k řešení krize stanoví datum a čas, přičemž zohlední požadavky uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. c), k němuž mohou protistrany poskytnout orgánu příslušnému k řešení krize důkazy o obchodně přiměřených náhradních obchodech pro účely stanovení částky po závěrečném vypořádání podle čl. 6 odst. 1. Protistrana rovněž poskytne orgánu příslušnému k řešení krize souhrn všech obchodně přiměřených náhradních obchodů.
   4.   Orgán příslušný k řešení krize může změnit datum a čas, dokdy protistrany mohou poskytnout důkazy o obchodně přiměřených náhradních obchodech, pokud je tato změna v souladu s čl. 8 odst. 1 písm. c).
   Jakékoli rozhodnutí změnit datum a čas, dokdy mohou protistrany poskytnout důkazy o obchodně přiměřených náhradních obchodech, musí být sděleno protistraně.
   5.   V rozhodnutí uvedeném v odstavci 1 může orgán příslušný k řešení krize určit kritéria, která hodlá uplatnit při posuzování toho, zda náhradní obchody jsou obchodně přiměřené.
   6.   Tento článek se nevztahuje na závěrečné vypořádání a ocenění derivátových smluv, u nichž se provádí centrální clearing, uzavřených mezi institucí v režimu řešení krize, která působí jako člen clearingového systému, a ústřední protistranou.
   Článek 4
   Úloha nettingové dohody
   V případě smluv, na něž se vztahuje nettingová dohoda, odhadce v souladu s články 2, 5, 6 a 7 určí jednu částku, kterou má instituce v režimu řešení krize právní nárok obdržet nebo právní závazek zaplatit v důsledku závěrečného vypořádání všech derivátových smluv ve skupině transakcí se započtením, jak je uvedeno v nettingové dohodě.
   Článek 5
   Zásada oceňování částky při předčasném ukončení
   1.   Odhadce stanoví hodnotu závazků vyplývajících z derivátových smluv jako částku při předčasném ukončení vypočítanou jako součet těchto částek:
   
               a)
            
               neuhrazených částek, zajištění nebo jiných částek splatných institucí v režimu řešení krize protistraně, po odečtení neuhrazených částek, zajištění nebo jiných částek splatných protistranou instituci v režimu řešení krize ke dni závěrečného vypořádání,
            
   
               b)
            
               částek po závěrečném vypořádání zahrnujících výši ztrát nebo nákladů vzniklých protistranám derivátů nebo zisky realizované těmito protistranami nahrazením či získáním ekonomického ekvivalentu klíčových podmínek ukončených smluv a opčních práv stran v souvislosti s těmito smlouvami.
            
   2.   Pro účely odstavce 1 se neuhrazenými částkami ve vztahu k derivátovým smlouvám, u nichž proběhlo konečné vypořádání, rozumí součet těchto částek:
   
               a)
            
               částek, které se staly splatnými ke dni konečného vypořádání nebo před ním a které k uvedenému datu zůstávají neuhrazeny;
            
   
               b)
            
               částky rovnající se spravedlivé tržní hodnotě aktiva, které se mělo dodat za každý závazek derivátových smluv, který se měl vyrovnat k datu konečného vypořádání nebo před tímto datem a který nebyl k datu konečného vypořádání vyrovnán;
            
   
               c)
            
               částek v souvislosti s úroky či náhradou vzniklých v období od data, ke kterému se příslušné povinnosti platby nebo plnění staly splatnými, do data závěrečného vypořádání.
            
   Článek 6
   Určení částky po závěrečném vypořádání
   1.   Pokud protistrana poskytla důkazy o obchodně přiměřených náhradních obchodech ve lhůtě stanovené v čl. 3 odst. 3, odhadce stanoví částku po závěrečném vypořádání na úrovni cen uvedených náhradních obchodů.
   2.   Pokud protistrana neposkytla důkazy o náhradních obchodech ve lhůtě stanovené v čl. 3 odst. 3, jestliže odhadce dospěl k závěru, že oznámené náhradní obchody nebyly uzavřeny za přiměřených obchodních podmínek, nebo pokud se použijí čl. 7 odst. 7 nebo čl. 8 odst. 2, odhadce stanoví částku po závěrečném vypořádání na základě:
   
               a)
            
               střední tržní ceny na konci dne v souladu s běžnou obchodní praxí v rámci instituce v režimu řešení krize ke dni stanovenému podle článku 8;
            
   
               b)
            
               rozpětí středová cena/nákupní cena a rozpětí středová cena/prodejní cena v závislosti na směru očištěné rizikové pozice;
            
   
               c)
            
               úpravy cen a rozpětí uvedené v písmenech a) a b), pokud je to nezbytné pro zohlednění likvidity trhu pro podkladová rizika nebo nástroje a velikosti expozice ve vztahu k hloubce trhu, jakož i možného modelového rizika.
            
   3.   Pokud jde o závazky uvnitř skupiny, odhadce může stanovit hodnotu na úrovni střední tržní ceny ke konci dne podle odst. 2 písm. a) bez ohledu na odst. 2 písm. b) a c), pokud by strategie řešení krize znamenala opětovné zajištění ukončených transakcí prostřednictvím další derivátové transakce uvnitř skupiny nebo skupiny transakcí.
   4.   Pro určení hodnoty částky po závěrečném vypořádání podle odstavce 2 odhadce zváží celou šíři dostupných a spolehlivých zdrojů údajů a může se spoléhat na zjistitelné tržní údaje či teoretické ceny získané oceněním modelů, jež jsou zaměřeny na odhadování hodnoty, včetně těchto zdrojů údajů:
   
               a)
            
               údaje poskytnuté třetími stranami, jako jsou zjistitelné tržní údaje nebo údaje o parametrech oceňování a kotace tvůrců trhu nebo v případě smlouvy, jejíž clearing byl proveden centrálně, hodnoty či odhady získané od ústředních protistran;
            
   
               b)
            
               pro standardizované produkty ocenění vytvořená vlastními systémy odhadce;
            
   
               c)
            
               dostupné údaje v rámci instituce v režimu řešení krize, jako jsou interní modely a oceňování, včetně nezávislého ověřování cen provedeného podle čl. 105 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (6);
            
   
               d)
            
               údaje poskytnuté protistranami kromě důkazů o náhradních obchodech oznámených podle čl. 3 odst. 3, včetně údajů o současných nebo dřívějších sporech ohledně ocenění, pokud jde o podobné či související transakce a kotace;
            
   
               e)
            
               jakékoli jiné relevantní údaje.
            
   5.   Pro účely odst. 2 písm. b) může orgán příslušný k řešení krize pověřit instituci v režimu řešení krize provedením aktualizovaného nezávislého ověření ceny k referenčnímu okamžiku stanovenému podle článku 8 za použití informací z konce dne dostupných k datu závěrečného vypořádání.
   6.   Tento článek se nepoužije na stanovení částky po závěrečném vypořádání pro derivátové smlouvy, jejichž clearing byl proveden, uzavřené mezi institucí v režimu řešení krize a ústřední protistranou s výjimkou mimořádných okolností uvedených v čl. 7 odst. 7.
   Článek 7
   Ocenění derivátových smluv, jejichž clearing byl proveden, uzavřených mezi institucí v režimu řešení krize a ústřední protistranou
   1.   Odhadce stanoví hodnotu závazků derivátů vyplývajících z derivátových smluv uzavřených mezi institucí v režimu řešení krize na jedné straně, která jedná jako člen clearingového systému, a ústřední protistranou na straně druhé, na základě zásady oceňování podle článku 5. Částku při předčasném ukončení stanoví ústřední protistrana ve lhůtě uvedené v odstavci 5 v souladu s postupy ústřední protistrany při selhání, po odečtení zajištění poskytnutého institucí v režimu řešení krize, včetně počáteční marže, variační marže a příspěvků instituce v režimu řešení krize do fondu ústřední protistrany pro riziko selhání.
   2.   Orgán příslušný k řešení krize oznámí ústřední protistraně a příslušnému orgánu ústřední protistrany své rozhodnutí o závěrečném vypořádání derivátových smluv podle čl. 63 odst. 1 písm. k) směrnice 2014/59/EU. Rozhodnutí o závěrečném vypořádání nabývá účinku okamžitě nebo k pozdějšímu datu a času uvedeným v oznámení.
   3.   Orgán příslušný k řešení krize pověří ústřední protistranu, aby poskytla své ocenění částky při předčasném ukončení pro všechny derivátové smlouvy v příslušné skupině transakcí se započtením v souladu s postupem ústřední protistrany při selhání.
   4.   Ústřední protistrana poskytne orgánu příslušnému k řešení krize dokumenty k postupu ústřední protistrany při selhání a informuje o krocích přijatých v rámci řízení selhání.
   5.   Orgán příslušný k řešení po dohodě s ústřední protistranou a příslušným orgánem ústřední protistrany stanoví lhůtu, v níž ústřední protistrana musí poskytnout ocenění částky při předčasném ukončení. Za tímto účelem orgán příslušný k řešení krize, ústřední protistrana a příslušný orgán protistrany zohlední obě níže uvedené skutečnosti:
   
               a)
            
               postup v případě selhání, jak je stanoveno v řídících pravidlech ústřední protistrany v souladu s článkem 48 nařízení (EU) č. 648/2012;
            
   
               b)
            
               časový harmonogram řešení krize.
            
   6.   Orgán příslušný k řešení může změnit lhůtu stanovenou podle odstavce 5 po dohodě s ústřední protistranou a příslušným orgánem ústřední protistrany.
   7.   Odchylně od odstavce 1 se orgán příslušný k řešení krize může po konzultaci příslušného orgánu ústřední protistrany rozhodnout, že bude používat metodiku stanovenou v článku 6, a to v jednom z těchto případů:
   
               a)
            
               ústřední protistrana neposkytne ocenění částky při předčasném ukončení ve lhůtě stanovené orgánem příslušným k řešení krize podle odstavce 5, nebo
            
   
               b)
            
               ocenění částky při předběžném ukončení, které poskytla ústřední protistrana, není v souladu s postupy ústřední protistrany v případě selhání stanovenými v článku 48 nařízení (EU) č. 648/2012.
            
   Článek 8
   Okamžik stanovení hodnoty derivátových závazků a předčasného určení
   1.   Odhadce stanoví hodnotu derivátových závazků v tyto okamžiky:
   
               a)
            
               v případě, že odhadce stanoví částku předčasného ukončení na úrovni cen náhradních obchodů podle čl. 6 odst. 1, ke dni a času uzavření náhradních obchodů;
            
   
               b)
            
               v případě, že odhadce stanoví částku předčasného ukončení v souladu s postupy ústřední protistrany v případě selhání podle čl. 7 odst. 1, ke dni a času, kdy ústřední protistrana stanovila částku při předčasném ukončení;
            
   
               c)
            
               ve všech ostatních případech bude tímto okamžikem datum závěrečného vypořádání nebo pokud to není z obchodního hlediska přiměřené, den a hodina, kdy bude dostupná cena na trhu podkladových aktiv.
            
   2.   Odhadce může jako součást prozatímního ocenění prováděného podle čl. 36 odst. 9 směrnice 2014/59/EU určit hodnotu závazků vzniklých z derivátů dříve než v okamžiku stanoveném podle odstavce 1. Toto předčasné určení se provádí na základě odhadů, přičemž se vychází ze zásad uvedených v článku 5, čl. 6 odst. 2 až 5 a z údajů dostupných v době určení.
   3.   Pokud odhadce provádí předčasné určení podle odstavce 2, orgán příslušný k řešení krize může kdykoli odhadce požádat o aktualizaci předběžného ocenění, aby se zohlednil příslušný pozorovatelný vývoj na trhu nebo důkazy obchodně přiměřených náhradních obchodů uzavřených v okamžiku stanoveném podle odstavce 1. Tento vývoj nebo důkazy, pokud jdou k dispozici do dne a času uvedených v čl. 3 odst. 2, se zohlední v konečném ocenění ex post provedeném podle čl. 36 odst. 10 směrnice 2014/59/EU.
   4.   Pokud odhadce vykonává předčasné určení podle odstavce 2 ve vztahu k derivátovým smlouvám uzavřeným mezi institucí v režimu řešení krize, která jedná jako člen clearingového systému, a ústřední protistranou, odhadce řádně zohlední odhady očekávaných nákladů na závěrečné vypořádání poskytnuté ústřední protistranou.
   Pokud ústřední protistrana poskytne ocenění částky při předčasném ukončení v souladu s postupy ústřední protistrany pro případ selhání ve lhůtě stanovené podle čl. 7 odst. 5 a 6, uvedené ocenění se zohlední v konečném ocenění ex post provedeném podle čl. 36 odst. 10 směrnice 2014/59/EU.
   Článek 9
   Vstup v planost
   Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
   
      Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
      V Bruselu dne 23. května 2016.
      
         
            Za Komisi
         
         
            předseda
         
         Jean-Claude JUNCKER
      
   
   
   
      (1)  Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190.
   
      (2)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/860 ze dne 4. února 2016, kterým se dále upřesňují určité okolnosti, za nichž je nutné vyloučení z výkonu pravomocí k odpisu nebo konverzi podle čl. 44 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků (Úř. věst. L 144, 1.6.2016, s. 11).
   
      (3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů Text s významem pro EHP (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1).
   
      (4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12).
   
      (5)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075 ze dne 23. března 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující obsah ozdravných plánů, plánů řešení krize a skupinových plánů řešení krize, minimální kritéria, která má příslušný orgán posoudit v souvislosti s ozdravnými plány a skupinovými ozdravnými plány, podmínky vnitroskupinové finanční podpory, požadavky na nezávislé odhadce, smluvní uznání pravomoci k odpisu a konverzi, postupy a obsah požadavků na oznamování a oznámení o pozastavení, jakož i běžné fungování kolegií k řešení krize (Úř. věst. L 184, 8.7.2016, s.1).
   
      (6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).
   


Top


Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.