Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/372 ze dne 1. března 2017, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Gruzie)

Tento náhled textu slouží k rychlé orientaci. Formátovaný text a další informace k předpisu nařízení 372/2017/EU najdete na stránkách systému Eurlex, který je provozovaný Evropskou unií.
   
               
               
                  CS
               
               
                  Úřední věstník Evropské unie
               
               
                  L 61/7
               
            
         
      
      
      NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2017/372
      ze dne 1. března 2017,
      kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Gruzie)
      EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
      s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 písm. a) této smlouvy,
      s ohledem na návrh Evropské komise,
      po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
      v souladu s řádným legislativním postupem (1),
      vzhledem k těmto důvodům:
      
         
         
         
            
               
                  (1)
               
               
                  Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 (2) stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. Složení seznamů třetích zemí v přílohách I a II by mělo být a zůstat v souladu s kritérii stanovenými v nařízení (ES) č. 539/2001. Odkazy na třetí země, u nichž došlo s ohledem na uvedená kritéria ke změně situace, by měly být případně přesunuty z jedné přílohy do druhé.
               
            
         
      
      
         
         
         
            
               
                  (2)
               
               
                  Má se za to, že Gruzie splnila všechna kritéria stanovená v akčním plánu na uvolnění vízového režimu, který byl gruzínské vládě předložen v únoru roku 2013, a proto splňuje příslušná kritéria osvobození svých občanů od vízové povinnosti, pokud cestují na území členských států. V souladu s příslušným mechanismem stanoveným v nařízení (ES) č. 539/2001 bude Komise řádně sledovat, zda Gruzie tato kritéria, zejména v oblasti boje proti organizované trestné činnosti, soustavně plní.
               
            
         
      
      
         
         
         
            
               
                  (3)
               
               
                  Odkaz na Gruzii by proto měl být přesunut z přílohy I nařízení (ES) č. 539/2001 do přílohy II uvedeného nařízení. Toto zrušení vízové povinnosti by se mělo vztahovat pouze na držitele biometrických pasů vydaných Gruzií v souladu se standardy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
               
            
         
      
      
         
         
         
            
               
                  (4)
               
               
                  Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (3). Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.
               
            
         
      
      
         
         
         
            
               
                  (5)
               
               
                  Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (4). Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.
               
            
         
      
      
         
         
         
            
               
                  (6)
               
               
                  Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis
                      (5), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (6).
               
            
         
      
      
         
         
         
            
               
                  (7)
               
               
                  Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis
                      (7), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (8).
               
            
         
      
      
         
         
         
            
               
                  (8)
               
               
                  Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis
                      (9), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (10),
               
            
         
      
      PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
      Článek 1
      Nařízení (ES) č. 539/2001 se mění takto:
      
         
         
         
            
               
                  a)
               
               
                  v příloze I části 1 („STÁTY“) se zrušuje odkaz na Gruzii;
               
            
         
      
      
         
         
         
            
               
                  b)
               
               
                  v příloze II části 1 („STÁTY“) se vkládá nový odkaz, který zní:
                  „Gruzie (*1).
                  
                     (*1)  Zrušení vízové povinnosti se vztahuje pouze na držitele biometrických pasů vydaných Gruzií v souladu se standardy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).“"

               
            
         
      
      Článek 2
      Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
      Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.
      
         V Bruselu dne 1. března 2017.
         
            
               Za Evropský parlament
            
            
               předseda
            
            A. TAJANI
         
         
            
               Za Radu
            
            
               předseda
            
            C. AGIUS
         
      
      
      
         (1)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 27. února 2017.
      
         (2)  Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1).
      
         (3)  Rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43).
      
         (4)  Rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20).
      
         (5)  Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.
      
         (6)  Rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31).
      
         (7)  Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.
      
         (8)  Rozhodnutí Rady 2008/146/ES ze dne 28. ledna 2008 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1).
      
         (9)  Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 21.
      
         (10)  Rozhodnutí Rady 2011/350/EU ze dne 7. března 2011 o uzavření Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie, pokud jde o zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob (Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19).
      
   

Top


Tento web používá soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace o cookies.
✔ O.K.